Jdi na obsah Jdi na menu
 


120 let hasičské služby v Lichkově

        Lidé se již odedávna sdružovali do různých spolků zvláště proto, aby se podporovali a pomáhali si profesně nebo chránili před tím či oním nebezpečím a následky katastrof. Těmi v našich končinách byly a jsou zejména oheň a voda. Tyto živly stále ohrožují životy i majetek a dovedou o obojí v krátké době lidi připravit.
        Nad bezpečím našich sídel bděli již v dávných dobách ponocní. Organizovaná, pro případ zásahu cvičená a postupně vybavovaná hasičská služba, vznikala po celé Evropě ve druhé polovině 19. století. ( V Králíkách vznikl hasičský spolek 1. srpna 1874, v Mezilesí také v roce 1874.)
        Z dostupných skrovných pramenů víme, že k ustavení této služby v Lichkově došlo 7. června 1885, i když zastupitelstvo obce již dříve v roce 1867 zakoupilo dvě skříňové stříkačky, které údajně sloužila až do roku 1912. Zakladatelem a prvním velitelem byl nadučitel Johann Micschke. Při vzniku měl sbor 42 členu. Popudem k ustavení sboru byl možná i obrovský požár v sousedním Mladkově v roce 1876, který byl stále v paměti, a který v krátké době zničil 32 domy a 7stodol.
        O činnosti sboru až do konce 2. světové války nemáme – žel – dosud žádné zprávy. Materiální zabezpečení se však jistě zlepšovalo. Vždyť v roce 1922 byla vystavěna, vysvěcena a svému účelu předána zbrojnice na horním konci, o pět let později pak další na dolním konci. V roce 1929 byla zakoupena stříkačka PS 16 z prostředku sboru, obce, ze sbírky mezi obyvateli, z výtěžku slavnosti, ze subvence a půjčky od spořitelny.
        Hasiči nepochybně pomáhali při povodních v letech 1907, 1924, 1926 i jiných letech. Pohotově museli být i při parním provozu na obou železničních tratích ( po roce 1874 a 1875 ), který ohrožoval jak obydlí ( požár čp. 12 v r. 1928 ), tak dozrávající úrodu.
        Členové sboru v parádních uniforem (dle dobové fotografie v bílých blůzách a přílbách) byli nezbytnou ozdobou četných slavností.
        Po druhé světové válce původní německé obyvatelstvo ve dvou vlnách své domovy opustilo či bylo v r. 1946 odsunuto. Přicházející čeští osadníci probouzeli k životu i činnosti spolkovou. V září 1945 na popud místní správní komise byl převzat a sepsán veškerý hasičský inventář včetně ručně psaných knih zápisů. ( O jejích pozdějším osudu nám není zatím nic známo – byly přece německy psané ! ) Z těch bychom se dnes rádi o mnohém z činnosti sboru a třeba i obce dověděli. Úkolem byli pověřeni br. Bohumil Šantrůček a Jaroslav Matoušek. Byly zde m. j. 3 ruční a jedna motorová stříkačka, množství hadic C, uniforem s přílbami, samaritánské brašny. Zápis o tom je z 15. září 1945.
        18. září se sešla v hostinci Jaroslava Hybnera (čp. 25 ) ustavující schůze sboru jako pokračovatele toho původního. Sešlo se 26 mužů a 7 žen. V následujících dnech dosáhl počet členů činných 45 a přispívajících 51. nejstaršími z přihlášených byli občané ročníků 1890, 1893 a 1894, nejmladšími pak ročníky narození 1928 – 1930. při následné sbírce věnovali lichkovští občané nemalou finanční částku 7 070,- Kč na obnovení činnosti sboru.
        Hned v úvodu byla zdůrazněna dobrovolná kázeň, význam sboru a vytčena zásada, že je to organizace nepolitická, že „se nebude o po litických věcech mluvit,aby nebyly mezi členy rozbroje“.
        Vznikl hasičský výbor . Prvním starostou sboru se stal br. Josef Mlynář a velitelem br. Bohumil Šantrůček, dále tu byl jednatel, strojmistři, zbrojmistři, trubači,vzdělavatel a samaritáni. Spolkovou místností se na nějaký čas stal Hybnerův hostinec. Požadavek členstva na při dělení objektu tehdejšího Rosenbergerová hostinec ( čp. 151 ) správní komise nevyslyšela ani v pozdější době. Sbor se také neúspěšně ucházel o přidělení dvora, který by poskytl místnost, cvičiště, hřiště i vybudování uvažovaného koupaliště.
        Výcvik členů začal ihned. Byl to i samaritánský kurs pod vedením mladkovského lékaře, výcvik trubače a pro pořadový výcvik v zimě byl k dispozici sál „ U Kaleckých“ ( u nádraží ).
        Hasiči se zapojili do společenského života v obci již v r. 1945 mikulášskou zábavou s programem konferovaným p. Františkem Dolečkem, založili divadelní soubor (režiséři Barvínek, Doleček, Brůna, později Smetana). Pořádali i ostatkové zábavy a kácení máje. Každoročním obohacením byl v minulosti i hasičský ples (tehdy zvaný bál) prvně konaný 17. února 1946 s pastvinkou hudbou. Ten se od té doby koná každoročně s jediným přerušením v r. 1997, takže letošní byl již 59.
        Prvním větším zásahem hasičů byla pomoc při povodni v noci ze 4. na 5. února 1946. V následujících letech zasahoval sbor v obci u požárů čp. 115, 10, Valentovy továrny u čp. 196, čp. 43, stodola u čp. 12, 4, 119, starý kravín, továrna Dřevotex, čp. 50, skladovák ZEOSu. Vedle toho to bylo i několik zásahů v sousedních obcích.
        Činnost sboru se s léty měnila i pod vlivem politických změn ve společnosti. Zejména po 50. roce byla aktivita mimo ples téměř nulová, o čemž svědčí i zápisy, ve kterých mezi léty 1953 – 1955 je úplná mezera. Také proto se často měnila skladba výboru v nadějí na zlepšení.
        Zmínku si zaslouží i činnost žen členky hasičského sboru. Ty nejen vytvořily, ale i cvičily ve dvou družstvech: starší a mladší s velitelem Jaroslavem Matoulkem a Hložkem.
        Z původní výzbroje převzaté po Němcích rodáku se zachovala ruční stříkačka. Mnoho drobné výzbroje zestárlo, byly zničeno, o některou sbor za různých okolností přišel. O starou výzbroj a výstroj začal pečovat Petr Cacek. Jeho předčasný odchod před 12 lety tyto práce na dlouhou dobu přerušil. Dnes sbor vlastní motorovou stříkačku PS 8 -2 ks, PS 12 a PS 15, na přepravu starší upravenou PV3S ( ta již dosluhuje). Nejnověji sbor získal zásluhou OÚ od HZS funkční auto TATRA 148 CAS 32.
        V roce 1975 byla svépomocí občanů dokončena stavba požární zbrojnice, ve které má sbor garáže a malou klubovnu.
        Stagnace v činnosti s výkyvy trvala až do počátku 90. let. 16.září 1995, téměř na den po 50 letech od znovuustavení sboru po naších předchůdcích, jsme pořádali vzpomínkovou slavnost za účasti i bývalých členů.
        Nejnovější stránka se začala psát v červenci 1997, kdy obec zasáhla nebývalá povodeň, při níž i po ní pomáhala naším občanům řada členů i nečlenů, kteří se následně členy stali. Hlavně to byli mladí lidé. Díky pochopení starostů i zastupitelstva je podle možností sbor materiálově dovybavován.V roce 2002 při ničivé povodni ve středních a jižních Čechách pomáhalo družstvo našich hasičů se svou technikou v Roudném u Českých Budějovic.
        Mimo běžnou práci při výcviku, údržbě výstroje a výzbroje, preventivní prohlídek budov, práci na cvičišti několikrát pomáhali při čerpání vody ze zatopených sklepů či odstraňování náhlých přídělů sněhu, zatopení silnice nebo tam, kde obec potřebovala.
        V roce 2005 má náš sbor asi 45 členů, ze kterých se tvoří družstva mužů a žen. Několik let se již věnuje dětem. Těch je nyní asi deset. Družstva se zúčastňují pohárových soutěží v požárním sportu, tématických cvičení doma i v okolí, námětových cvičení v okrsku. Po několik let se naši pravidelně vzájemně zúčastňují akcí i závodů s polskými kolegy z Mezilesí a Domaškova. Tyto vztahy stvrdili oboustrannou smlouvou z loňského roku. Pro děti sbor pořádá vlastní soutěže, letní tábory a pravidelné schůzky. Od obce získal sbor pozemek pro cvičiště vybavený přípojku vody, pronajatými chatkami s možností připojení el. Proudu.
        Za uplynulých 60 let českého sboru se tu vystřídalo přibližně 170 – 180 členů ( mimo děti ). Jmenujme alespoň některé z předsedů či starostů a velitelů i ostatních členů výboru z minulých let ( mimo již uvedené ) : František Veselý, Jaroslav Kovařík, Antonín Brůna, Mirek Loufek st., Jaroslav Hybnera, Antonín Friml, Boh. Loufek, Boh. Mlynář, František Pichner, Jaroslav Smetana ml., Jaroslav Smetana nejml., Antonín Sommer, Jaroslav Štovíček, Petr Vavřina, Jan Pižl. Z žen pak Věra Matoušková, Anna Kopecká, Marie Dytrtová, Anežka Rychlá.
        Od poslední výroční valné hromady řídí sbor František Faltus a jeho náměstek Míla Janešová, velitel Daniel Macák, jednatel Jan Mlynář, referentka žen Pavla Bulová, vedoucí mládeže Jiří Dulovec.
        Závěrem je třeba hasičům přát, aby je chuť do práce neopouštěla, aby se mohli v klidu věnovat výcviku a mohli pomáhat svým bližním všude tam, kde toho bude potřebovat „ co píle vydobyla obětavost ochraňuj“.